To bylo tak ...
Někdy v 6 hod. ráno 18.10.1963 se v porodnici v Ostravě narodil Radek Pastrňák, na jaře roku 1981 Radek odmaturoval na stavební průmyslovce rovněž v Ostravě. Pak nastoupil na dva roky na vojnu neznámo kam. Po vojně vystřídal pár zaměstnání. Začátkem roku 1985 potkal Radek bubeníka Richarda Kroczeka ml. a oživili společně kapelu U238, která trvala jen do té doby, než kapelník Petr Miček zdrhnul za hranice.

"Já jsem Richarda poznal, když jsme se potkali na jazzovém čtvrtku na Černé louce. My jsme ve vedlejším sále zkoušeli se skupinou U238 a tam se motal takový strašně namachrovaný klučina. A já jsem se zeptal, čím jsi vyučený nebo co děláš za školu? On říká, já jsem instalatér. No a jsem se ho zeptal a co všechno bys uměl nainstalovat? A on říká, že v podstatě skoro všechno. No a to jsem si nechal rozležet v hlavě, že by se mi to hodilo. Jakože budu něco vymýšlet a Richard že to bude instalovat. A tak to je v podstatě dodneška." (Radek Pastrňák)

Dodnes nerozlučná, takřka "rychlošípácká" dvojka Pastrňák-Kroczek se pak na čas stala součástí tancovačkové, byť velmi ambiciózní, skupiny "B Komplex" a po odchodu od ní se vrhají, už pod názvem Buty, na jazz. To se psal rok 1986 a Buty ve složení Radek Pastrňák, Richard Kroczek, Vítek Kučaj, Ivan Myslikovjan a Luděk Piásečny (v době jeho vojenské prezenční služby ho zastupoval Pavel Králíček) obráželi okresní kola Rockfestů.

"To vzniklo tak, že jsme rozpustili tancovačkovou kapelu B Komplex a že se pustíme do populárního jazzu. Na to jsme byli v podstatě já, Richard a Luděk Piásečný, Vít Kučaj a Ivan Myslikovjan, to byla ta základní pětice." (Radek Pastrňák)

V roce 1987 přijel soubor Buty do hlavního města předvést svůj instrumentálně vybroušený repertoár i pražskému publiku a hned se stal laureátem Rockfestu. V létě téhož roku do kapely přibyly i dvě posily - Martin Jarošek (p) a P. Švehlík (perc). Následovaly další koncerty - kupříkladu účast a konečné 2. místo na populární rockové Vysočině v Havl. Brodě, ale po pravdě řečeno precizní najazzlý sound kapele příliš mnoho fanoušků nezískal. R. Pastrňák k tomu v časopise Melodie (1987) poznamenal: "V záplavě speedmetalových kapel, kterých lze v Ostravě a okolí napočítat kolem třiceti, není naše pozice snadná. Co si budeme namlouvat - posluchači, kteří teď zbožňují své metalové idoly, nás nemají rádi. Přitom funky, o které se snažíme, je pro lidi možná náročnější, ale když se umí zahrát, dokáže být stejně strhující jako metal, rock, nebo reggae."
PS: Tvrdí se, že tehdy na Rockové Vysočině se k R. Pastrňákovi přitočil šéf vítězné Laury Karel Šůcha a dal mu přátelskou radu: "Hrajte komerci a budete stejně slavní jako my!"

"Udělali jsme tři písničky tehdy, takový new jazz - populární jazz a s tím jsme šli, s třema věcma, na ostravský Rockfest, ten jsme vyhráli, pak jsme jeli do Prahy na Rockfest, ten jsme taky vyhráli a tak Buty vznikaly, pomaličku bez ambicí, nezpívali jsme texty ještě." (Richard Kroczek ml.)

V Profilech Rockfestu (1988) o kapele a její hudbě napsal Martin Kučaj: "Na jeviště přichází pět mladíků, berou nástroje a začínají hrát. Část publika odchází a ti, co zůstávají, nejdřív jenom koukají, ale po chvíli si začnou ťukat nohou do rytmu. Dravá rytmika, teplé plochy kláves, perfektní kytara a saxofon jak od Sandborna. K tomu musíme připočíst samozřejmou kompoziční lehkost, pečlivé aranže, silně nadprůměrné instrumentální výkony a profesionální sehranost." A dále: "...Jejich písničky a instrumentálky bychom mohli nazvat třeba hybridem funky a fusion."

Roku 1987 se Radek začíná hudbou živit a nastupuje s Richardem do doprovodné kapely (Plameňáci) Marie Rottrové. Z té doby po Radkovi zůstává jako otisk pouze jedna písnička, pro album Důvěrnosti spoluvytvořil skladbu Okno naproti (text Vladimír Poštulka).

"Potom jsem zhubnul, vážil jsem 40 kilo, musel jsem se něčím živit a tak jsme s Richardem vzali lano do orchestru Marie Rottrové. Hráli jsem tam dva roky, natočili s ní jednu desku a mezitím jsme skládali stohy písniček pro Buty, které jsme na žádný nosič nezaznamenali. Těšil jsem se, že si za peníze, která jsem si v tomhle orchestru, který hrál až dvacetkrát do měsíce, vydělal, něco hezkého koupím, ale nakonec to všechno proteklo a já zase zhubnul. Buty v té době pomaličku přecházeli od toho jazzu přes takové funky věci a bigbeat až k dnešní podobě." (Radek Pastrňák)

V roce 1989 začínají Radek a Richard koncertovat s Rédlovým AG Flekem, což trvalo asi jeden rok. Společně vydali jednu desku s názvem Tramtárie (1991), jako hosté se na desce mihli Petr Vavřík a Richard Krozcek st.

"My jsme se pak potkali v divadelním klubu s Vlastou Rédlem, se kterým jsme se znali z port a vznikl takový ten AG Flek ve složení Pepa Šobáň, Karel Markytán, já, Richard, Milan Nytra a Vlasta Rédl. A s tím jsme jezdili, koupili jsme si domeček v Tramtárii, tam jsme zkoušeli, tam jsme vlastně bydleli skoro furt, taková jakože komuna, jezdili tam za náma lidi různí." (Radek Pastrňák)

V tomto období vykrystalizovala sestava, která v podstatě trvá až do současnosti a také vznikla většina "staršího programu" But, který se pak v roce 1991 objevil na "dobře utajeném" albu Pískej si, pískej.

"Po flekovské desce, která se jmenuje Tramtárie, zůstalo studio postavené v Tramtárii a já jsem si naptal lidi, ať jdou jenom točit desku. Petra Vavříka, Milana Nytru, Andreie Toadera, Nikose Engonidise, Milana Straku a měli být jen provizorní parta. Já jsem chtěl natočit desku svých písniček a pak si najít nějakou slušnou práci." (Radek Pastrňák)

"A v těch devadesátých letech si nás všiml Monitor, Kočandrle a vydal nám desku Pískej si, pískej. Odtama vlastně se píše, to je ten rok, že Buty jakože opravdu, s deskou, s koncerty." (Richard Kroczek ml.)

Někdy na jaře roku 1994 vydávají své druhé album Ppommaalluu, o kterém ještě nejde moc slyšet. V létě stejného roku se začíná natáčet v jižních Čechách film Jana Svěráka Jízda, ve kterém Radek Pastrňák původně nechtěl hrát, dostal však od zbytku kapely na náměstí v Olomouci dosti tvrdé válečky, čímž byl přinucen podat svůj životní herecký výkon a film mající premiéru 18.10.1994 se okamžitě stává hitem sezóny. Hned nato vycházi reedice desky Ppoommaalluu, která obsahuje hudbu k tomuto filmu.

"Vznikl materiál na další desku, to jsme zase natočili u Ivoše Viktorina ve studiu na dluh a tentokrát se Richardovi podařilo to prodat BMG. A tam si nás oblíbil tehdejší ředitel Janek Jaros a začal nás tlačit. Předtím než deska vyšla, tak přišel Honza Svěrák, že chce hudbu k filmu a když viděl ten můj ksicht, tak mě tam obsadil přes můj odpor. Byl jsem převálcován skupinou, tak bež Pastoušku, do filmu." (Radek Pastrňák)

V roce 1995 vychází třetí album nazvané Dřevo, velmi dobré a velmi úspěšné. O rok později spatřil světlo světa singl Malinkého ptáčka - skvělá tvrdá rocková úprava pomalé a citové písničky.

"Já bych nespěchal s další deskou, ale firma trošičku tlačila, Richard taky musím říct že tlačil, tak jsme od jednoho kamaráda, co nás sponzoroval, si pronajali na týden v Krkonoších horskou chatu Švadlenku, kde nás nechali hrát v garáži. A za týden poctivého přibližování se okamžiku smrti vznikl materiál na třetí desku, na Dřevo." (Radek Pastrňák)

Vstupenka na koncert RASTAKYAKWANNA TOUR '97

Na konci dubna 1997 se vynořilo nové album s poněkud kuriózním názvem Rastakayakwanna. Co tím měl přesně Radek na duši, těžko říct, proto pár věcí na vysvětlenou. Rastakayakwanna znamená "raz taká jak vana" (pro nemoraváky "jednou tak velká jako vana"). A protože je Radek poetická duše jíž jsou vlastní slovní hříčky, má v sobě tento název ukryto i toto:
rasta - obyvatel jamaiky, rastaman (Rastafarian - člen jamajské náboženské skupiny)
kaya - jamajský ostrov
gwana - tráva

"Na čtvrté desce už jsme nedělali společně jako kapela, to jsem se zase já ubytoval, kousek od Jablunkova je taková vesnice, jmenuje se Bukovec a tam na takové jakože horské chatě, tam jsem asi tři týdny potil. Chlapci mi vařili buď obyčejný čaj nebo ovocný čaj. Je víc taková žánrově pestřejší než ty desky předtím a zase je dlouhá a je docela dost obtížné si to poslechnout v kuse. Takže od té doby jsem už potom upustil od takových." (Radek Pastrňák)

V létě roku 1998 chtěl Radek kapelu opustit, jelikož byl označen za původce všeho zla. Po řádné domluvě mezi chlapci ale odchází z chlapeckého kolektivu Andrei Toader a zakládá skupinu Laputa, ve které mimo jiné hrají i členové skupiny Buty, jmenovitě Milan, Petr a Milan.

V srpnu roku 1998 Buty vystupují v Opavě na festivalu "Dobře vychlazená hlína", kde Richard Kroczek ml. bubnuje dva týdny po autonehodě se sádrou na noze. Na funkci ("bubeníka" :-) to ovšem nemělo vliv.

14.12.1998 hrají v hale Tatran v Ostravě akustický koncert nazvaný "Änpläkt Seretläk", jehož 40-ti minutový záznam byl uveřejněný v České televizi na Silvestra 31.12.1998.

22.11.1999 vychází nová deska nazvaná Kapradí nahraná ve studiu Kročkov, které si založil, postavil, zaplatil a zprovoznil bubeník kapely Richard Kroczek.

Někdy v březnu léta páně 2000 se Buty s albem Kapradí vydávají na turné Kosmostour2000 a před vánocemi vychází deska (dvojdeska) se záznamem sestříhaným ze tří koncertů zahraných v Ostravě, Brně a Olomouci. Zároveň s touto živou deskou vychází kniha Radka Pastouška "Sádrový ježek promluvil" a videokazeta Kosmostour2000. A ještě ke všemu to vše v limitované edici vyšlo dohromady jako jeden roztomilý předražený balíček.

O rok později vychází deska Normale, která přesně dle jejich zvyku je naprosto odlišná od všech předchozích nahrávek. Kapela se nadchla pro romský zvuk hudby a celá deska je prodchnutá duchem klasických romských písniček. Opět to byl příjemný posun do míst, které jsou v naší hudební zcéně málo prozkoumané.

"Já jsem v podstatě nevěděl kam se vrtnout. Byl jsem se podívat na koncert kapely G.G. Pump a tam jsem slyšel Maroše Moroně zpívat Žeróma a ten Žeróm to v podstatě odstartoval nebo otevřel ty dvířka prostě k těm cigánským písničkám, kterých jsem se hodně nahrál. Dopadlo to tak, že komerčně špatně, lidi byli takoví, jako čechové byli takoví, že to prostě nejsou Buty, že to je fuj. Musím se přiznat, že jsem byl uražený, v podstatě jsme tam vypotili krev. A nedal jsem to, prostě jsem to nedal, že to takhle propadlo, bylo to poprvé, co jsem se vlastně svým vkusem úplně minul s veřejností." (Radek Pastrňák)

Před vánocemi roku 2003 vychází od firmy BMG výběr (dvojdeska) nejlepších skladeb pod názvem BuTykvariát, bohužel na desce není žádný hudební bonus.

Na den narození Satana 6.6.2006 vychází další skvělá deska o životě a tvorbě a světě, čili Votom. V ustálené rozšířené podobě kapely navazují tak trochu na starší desky a opět velmi hravým způsobem masakrují své posluchače.

"To bylo období temna, krize středního věku v úplně plném proudu. U Richarda na chalupě, kde vlastně měl studio, pět let alkohol lomeno THC, tma. Nic se nedařilo, prostě deprese, nešlo to, nic nás nebavilo, mě speciálně se nelíbilo vůbec nic. Kluci, ti už si pomaličku začali hledat svoje práce a tak nějak se připravovat na novou etapu v životě. Já nevím, mě se třeba ta deska líbí, já proti tomu nic nemám a myslím si, že opravdu ještě za čas se to bude někomu líbit. Protože ona vlastně vyšla v době, kdy se v rádiu hrajou takové ty jednoduché popěvky, pokud možno o ničem. Ne že by třeba moje věci byli nějak zvlášť o něčem, ale připadá mi to všechno prostě na tři kila ten popík. Já jsem těch pět let jenom hledal vlastně, jak se vůbec vyjádřit, co udělat k vzhledem k tomu, že mi je čtyřicet a víc, jak se prostě prezentovat." (Radek Pastrňák)

Vstupenka na koncert v Opavě na Stříbrném jezeře

Na konci května, přesněji řečeno 25.5.2012, jde do prodeje další deska vtipně nazvaná Duperele. Tento záhadný výraz dnes používají vesměs starší obyvatelé ostravského regionu a v lašském nářečí znamená drobnosti či zbytečnosti (děvucha z Ostravy jej přeložila jako tretky). Praděpodobně je přejat z polštiny, protože se v polštině dodnes užívá běžně. A jako bonus k tomu názvu patří asi i to, že když se vysloví rychle, zní jako klasická česká nadávka. Že by náhoda?

Design by www.borgo.cz | NAVRCHOLU.cz (C) Copyright by www.borgo.cz